Karlovy Vary

Domů


Periodické komety

Neperiodické komety

Planetky


Zajímavé odkazy

 

Malá tělesa Sluneční soustavy - malým dalekohledem

    Digitální éra - jak to dělám já
    1. Výběr objektů k fotografování

    Výběr ze známých periodických komet se teoreticky dá připravit s velkým předstihem, např. podle naší Hvězdářské ročenky nebo třeba podle publikací BAA Comet Section, která na svých stránkách zveřejňuje ve formátu PDF seznam očekávaných periodických komet i s popisem pozorovacích podmínek na následující dva kalendářní roky. V poslední době, kdy se díky robotickým přehlídkám daří objevovat komety velmi vzdálené od Slunce, se do těchto seznamů dostávají i komety neperiodické, které v daném roce projdou přísluním. Kromě velmi vzdálených komet, se každý rok objeví i řada takových, které se dají zachytit brzy po zveřejnění efemeridy - nebo dokonce ještě i před tím. Pro tyto účely je dobré sledovat stránky s elektronickými cirkulářemi MPC (Minor Planet Center). Na nich je i odkaz NEO Confirmation, který obsahuje seznam nově detekovaných těles, ke kterým je třeba provést co nejrychleji astrometrická měření. Nejčastěji se jedná o slabé blízkozemní planetky s rychlým pohybem po obloze, čas od času se sem dostane i objekt jasnější a může se jednat i o kometu.
    Já kromě těchto informací pokukuji i po tom, co právě fotí jiní nadšenci tohoto oboru, kteří své snímky zveřejňují na svých webových prezentacích, a to převážně ze sousedních evropských zemí, které mají obdobné pozorovací podmínky (ale skoro vždy lepší počasí).

    Vynikajícím zdrojem informací o momentální pozorovatelnosti malých těles je stránka What's Observable Tonight, provozovaná NASA JPL. Zde se dá pro místo určené zeměpisnými souřadnicemi a pro určitý den vypsat seznam omezený nejslabší magnitudou a třeba zenitovou vzdáleností. Tady poradím drobný trik, pro 50°severní šířky by o prázdninách nebyl doporučen žádný objekt, protože zde po celou noc neklesne Slunce 18° pod obzor (nenastane tzv. astronomická noc). Proto si do zeměpisné šířky zadávám raději 40°s.š. V dlouhých zimních nocích se nabízí objektů hodně, proto si vybírám jasnější než 16.5 magnitudy, v létě ještě o magnitudu slabší. Navíc moje pozorovací stanoviště má značně omezený výhled na jih, proto omezuji výběr jen do zenitové vzdálenosti 30°, což pro upravenou zeměpisnou šířku vybere objekty s deklinací nad +10°.
    Z tohoto seznamu si svým vlastním programem vybírám přvážně planetky s rychlým pohybem (nad 0.7"/min), které mojí sestavou stačí snímat 15-20 minut. Takovýto seznam si podle aktuálního stavu počasí připravuji každý víkend na následující týden.


    2. Příprava podkladů k pozorování

    Pokud se poštěstí, je jasno a je volný čas, před samotným pozorováním si vyberu podle momentálních podmínek objekty k fotografování, přičemž preferuji komety. Pomocí dalšího vlastního prográmku si vygeneruji mapky zorného pole svého hledáčku s hvězdami do 8. magnitudy. Program mi zároveň vybere nejbližší navigační hvězdu ze seznamu v ovladači montáže a k tomu i nejjasnější hvězdu katalogu SAO v zorném poli hledáčku. Textovou přípravu a obrázky si přetáhnu do mobilu.


    3. Příprava techniky a fotografování

    Nejdříve musím ustavit polární osu montáže podle Polárky. Využívám metodu, na kterou jsem si zvykl u montáže předchozí. V polárním hledáčku si nejprve nastavím zaměřovací terčík do nejnižší polohy. Proti nulovému indexu polární osy nastavím datum 1. listopadu (v ten den je totiž o půlnoci Polárka přesně nad pólem). Pak už jen stačí proti aktuálnímu kalendářnímu datu nastavit aktuální čas a Polárku dotlačit do středu terčíku. O správném ustavení se přesvědčím otočením polární osy o 180° - Polárka se musí pohybovat po vyznačeném kruhu v hledáčku.
    Potom následuje standardní procedura, při které se do ovladače zadá datum a přesný čas a podle nastavení na jednu až tři hvězdy (já používám nastavení podle dvou), při které si software montáže vypočte koeficienty transformačních matic pro automatické navádění. Po úspěšném nastavení mohu začít fotografovat.
    Nejdříve zkontroluji správné nastavení hledáčku, následně nasadím na dalekohled připravený fotoaparát. Najedu dalekohledem na vhodnou hvězdu pro zaostření, nejraději nějakou jasnější dvojvězdu (Alcor, Albireo, ...) a snažím se co nejpřesněji zaostřit. Potom už mohu začít s vlastním fotografováním.
    Při nastavování na objekt pomocí SynScanu, si nejdříve vyberu v seznamu ovladače připravenou navigační hvězdu. Po najetí montáže doladím přesnost pomocí tzv. PAE. V druhém kroku pak pomocí katalogu SAO v ovladači přejedu na předem vybranou hvězdu a nakonec zadám souřadnice objektu a zkontroluji podle mapky a mohu začít s pořizováním jednotlivých snímků. Na časosběrné spoušti nastavím počet expozic a jejich délku (nejčastěji 40 sekund) a spustím ji.